Time passes away...

4. prosince 2014 v 23:34 | Me, Myself & I |  My life
Všechno mě štve.

Ano, už jsem dlouho nenapsala. Zrušila jsem si ten stupidní ask, akorát mně to ubíralo čas. Teď jsem nemocná, sedím na posteli a píšu tento stupidní článek na stupidní blog o stupidním tématu, o které se už dávno nezajímám. Vážně. Poslední dobou na váhu vůbec nemyslím. Mám čas myslet jen na to, jak si dopíšu všechny ty písemky, až pak dojdu do školy. Snad to bude už příští týden. Upřímně, ráda bych ještě týden zůstala doma, protože to s mým zdravotním stavem nevypadá zdaleka nejlíp a navíc bych se vyhla tělocviku - hip, hip, hurá! Ale...dopisovat si všechny ty sešity (které si mimochodem nedopíšu, protože nemám od koho), prosit učitele, abych si mohla znovu napsat všechny ty písemky a doufat, že mě nevyrazí ze dveří, modlit se, abych nedostala za pět, protože jsem tam dva týdny nebyla...nezní to moc lákavě.

Nemám se komu svěřit.


Ach jo, štve mě spousta věcí. Ale po pečlivém zkoumání života ostatních (nemoc, nuda, nuda, nuda, samá nuda a facebook - znáte to) jsem došla k velice zajímavému poznatku - netrápím se s klukama. Ale jako vážně! Všichni jsem úplně super ultra mega šťastní až na toho super sexy borce, který je úplně ignoruje, ale já o klucích nepřemýšlela posledních šestnáct let. Možná chvilku v sedmičce, kdy jsem se jednoho vymyslela, abych byla zajímavá....ale jinak nic. Táta už nedočkavě čeká, kdy si domů dovedu chalána, děda se ptá, kdy budu mít svatbu a prababička se mě na oslavě mých narozenin nesměla zapomenout zeptat, jestli náhodou neplánuju dítě, že v jejím věku už čekala mou babičku (16 a 18 let jsou fakt rozdíl). Z toho logicky plyne, že si připadám nějak divná. Celou dobu jsem si myslela, že na to mám přece ještě spoustu času a byla tááák ráda, že nemusím řešit starostli typu: "Kdy zavolá?! Proč nevolá?! Nepodvedl mě?!" Ale teď...zahleděla jsem se do jednoho holčičího filmu a tam 4 kámošky seděly na koberečku a vykládaly si o klucích ze školy a okolí, nebo rozebíraly svůj sexuální život, když se na ně jejich idol podíval, okamžitě se musely sejít a všechno si povědět a samozřejmě, celou dobu u toho šíleně pištěly. Já vám nevím, zní to možná děsivě, ale já bych to chtěla šíleně zažít. Mít nějakou kamarádku, se kterou můžu rozebírat barvu jeho očí, první náznaky, co si mám vzít na rande atd. Možná to není touha po klukovi, ale po kamarádkách. Po jakýchsi normálních starostech dnešních teenagerů. Vždyť je to tak cuuute ♥

Potřebuju někoho, komu bych se mohla svěřit.

Už delší dobu přemýšlím o tom, že bych šla k psycholožce. Jako né doopravdy! Jen si to představuju. Říkám neznámému člověku mé problémy, které nedokážu napsat sem na blog, mluvím si pro sebe a vždycky nakonci zmíním, že jsem tak ráda, že už si nemusím povídat pro sebe. To je ale ironie. Vlastně ne! Poprvé jsem to někam napsala. Poprvé se nestalo, že by to vyznělo do éteru. Možná ji fakt potřebuju, už je to vážný. Místo svěřování svou matku objímám. Klidně i 3x denně. A brečím. Zvykla si na to.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | Web | 14. prosince 2014 v 15:09 | Reagovat

Ask jsem si taky nedávno zrušila, protože mě tam všechno sere.
Jinak ti přeju ať se máš líp:)
A k psycholožce bych chtěla taky.. né teda kvůli nějakému vážnému problému.. chtěla bych s ní pokecat udělat nějaký ty testy apod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama