Končím!!!

27. října 2014 v 20:42 | Me, Myself & I |  My life
Tak, milí vážení, už na to seru! Za poslední měsíc se mi nepodařilo absolutně NIC, co se týče jídla. Ale naopak se mi zase daří ve společenském životě (i když, ehm, ehm...pořád neumím ani spolužákům říct ahoj, aniž bych se u toho nepropadla studem do země, ale to je zase jiná kapitola). Možná díky těmto malým úspěchům mi trošičku narostlo sebevědomí a já se vidím tak nějak 'v lepším světle'. Nejspíš je to tím, že jsou prázdniny a já nemusím ven mezi lidi ukazovat ty svoje špeky.

Whatever, každopádně to všechno půjde doprdele, až začne tělecvik....KLÍDÉÉÉK! Pravděpodobně to bude největší trapas v mém životě, ale klid, klid, jen dvě data - 14. listopadu a 28. listopadu, kdy jsme v gymnastickém sále a já se toho okamžiku bojím od cca třetí třídy. Jop a by the way jsem kvůli tomu na začátku tohoto školního roku málem spáchala sebevraždu! Dost vám to podkopne sebevědomí, když se snažíte ze všech sil se naučit jednu posranou věc, na které záleží váš společenský život pozbytek dalších čtyř let na střední, a vy to prostě nedokážete. To je asi důvod, proč jsem od začátku roku chtěla zase začít s anou. Musela jsem si něco dokazovat.

Bojím se, že začnu znova. Cokoliv mi podkopne sebevědomí, já skončím na kolenou a opět do toho spadnu. Nebude mi záležet na životě, protože kdy nedokážu tak stupidní věc (a všichni mi to budou stále připomínat), snad ani nemám právo na život. Takový podřadný poločlověk jako já! Je jedno, jak dobře umím česky, jak jsem dobrá v matice, kolik toho vím z dějepisu, že umím dobře malovat nebo mluvím plynule anglicky. Všechno se posere kvůli debilnímu tělocviku!!!

Už na to nemám. Prostě potřebuju být hubená, aby mě lidi nechali na pokoji. Je to naprosto nesmyslná představa a já to vím, ale nemůžu si pomoct. Kdyby tam 14. listopadu na žíněnku vystoupil vysoký neohrabaný špek, každý by se mi smál ještě víc. Když tam bude rozklepaná nemotorná křehká dívka, která je na pokraji zhroucení (a že asi opravdu budu zhroucená)...?

Nemůžu na to přestat myslet. Není den nebo hodina, kdy by mi to neproběhlo hlavou. Mám pocit, že umřu. Že v ten den se zničí všechno, na čem mi kdy záleželo a já radši uteču ze školy a nechám se vyloučit, než aby ostatní viděli, jak brečím zhroucená před žíněnkou, protože nedokážu udělat tak triviální věc. Ano, mluvím konkrétně. To je ale překvapení! Ale bojím se sem tu věc napsat. Bojím se, že kdybych mluvila konkrétně, tak by mě někdo ze známých dokázal identifikovat a přiřadit si mě k tomuto blogu. A to by byla skutečně potupa...

Celkem dlouhý článek, když se na něj tak dívám. Do středy musím napsat slohovku do školy, tak proč mi to nejde, se tak lehce rozepsat i na téma evoluce? Ano, jasně. O anorexii a mé neschopnosti bych dokázala vyprávět tisíciletí. Ale když přijde na cokoliv jiného...mám pocit, že jsem absolutní nula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LeLa LeLa | Web | 28. října 2014 v 12:44 | Reagovat

Já docela chápu ten pocit, že "když budu hezky štíhlá a křehká, všechno bude lepší. Všichni se ke mě budou chovat líp."

Ale s tim tělocvikem by sis neměla dělat až takovou hlavu. Přišla si na novou školu na střední nebo na VŠ?
Já měla v prváku na VŠ povinnou rozplavbu.
TO byla teprve noční můra. V plavkách přede všemi a musela jsem za daný čas uplavat 4 bazény. Kdybych to nedala, musela bych zbytek roku chodit na plavání pro začátečníky. Myslela jsem, že jsem tam vypustila duši, udýchaná jako blázen, ale dala jsem to. Ale hromada lidí ne, a víš co? Bylo to naprosto jedno nakonec.
Ale chápu ten stres kvůli "veřejnému ponížení", ale ostatní tomu nedávají takovou důležitost jako ty.
Co musíte udělat?

2 Me, Myself & I Me, Myself & I | Web | 28. října 2014 v 13:04 | Reagovat

[1]: Problém je, že je to snad ta nejtriviálnější věc z celého tělocviku, všichni ji zvládnou, jen já se jí k smrti bojím. Ale moc děkuji za podporu, opravdu to pro mě znamená :-)

3 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 28. října 2014 v 16:30 | Reagovat

Tělocvik není celý život.. Za pár let tenhle strašák zmizí a bylo by zbytečné se kvůli němu takto hrozně ničit ;-)
Držím palce

4 Luci Luci | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:27 | Reagovat

Tělocvik je i má noční můra...Zvlášť tělocvik v gymnastickém sále... Nevím proč, ale naše tělocvikářka se s oblibou zaměřuje na mě a zkoumá, jaký jsem od začátku hodiny udělala pokrok a když se jí nezdá dostatečný, seřve mě před celou třídou...takže vím, jaké to je, mít hrůzu z gymnasťáku... každopádně nemyslím si, že váhou se něco změní... jsem malá, hubená... ale že by se ke mě chovali nějak skvěle? Na jméno mi většina lidí přijde jen v okamžiku, kdy po mě něco potřebují... Ale tak držím ti palce v boji s tělocvik a hlavní je soustředit se na věci, které ti jdou a zvyšují ti sebevědomí :)

5 Kelly145 Kelly145 | Web | 29. října 2014 v 16:29 | Reagovat

Držím všetky palce :)

6 Aniya Aniya | Web | 3. listopadu 2014 v 19:57 | Reagovat

Netrap se tím tělocvikem, vždyť co se může stát? Já sice nejsem naprosto spokojená se svojí postavou, ale patřím těm holkám o kterých se řekne že jsou hubené, párkrát jsem i zaslechla že jsem jako tintítko, malinká, křehoučká etc. Jako jediná z těch hubenějších nevylezu na tyč, vždycky se tam pověsím, snažím se, odstrkuju se nohama jak pitomec ale nepopolezu ani kousek. Nikdo se mi nesměje a když jo, tak až po tom co se sobě začnu smát já sama. Vždyť o co jde? Zasmějou se, ale není to nic důležitého :o). Když už, tak prosímtě nehubni anou. A je samozřejmě dobře že se sebou chceš něco dělat, ale dělej to kvůli sobě, ne pro ostatní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama